Rozchod? Ne prosím.

Když si báječnej chlap, najde báječnou ženu, tak mají báječnej život?

Jak to vlastně funguje. Je to opravdu tak, že každý z nás má někde na světě tu svojí určenou druhou polovičku? A co když se spleteme? Nebo co když jí ne a ne najít? Ať už někoho hledáme, nebo z ničeho nic na někoho narazíme, jak poznat, že on nebo ona je ten pravý nebo pravá? Tohle asi nikdy nezjistíme. Jestli je ten, se kterým právě sdílíme své radosti i starosti, ten nejlepší a nebo je někde na světě, někdo kdo by byl lepši. Asi musíme věřit vlastnímu srdci, jak se říká. Každopádně má vlastně vůbec cenu měnit stávajícího partnera za nového, když po sobě neuklidí nádobí do myčky, nebo je pečený vaření na počítači? Problém dnešní doby, je nejspíš v tom, že díky internetu a sociálním sítím máme vlastně mnohem víc na výběr. Asi proto jsme se svou drahou polovičkou nespokojeni, protože jen otevřeme facebook nebo instagram, vyskočí na nás fotka, jak jela sousedka z vedlejší vesnice letos už po třetí na dovolenou, ale my byli tak maximálně spolu na nákupu.

Sezení pro dva

Nebo že naší spolužačce ze základky manžel pomáhá s úklidem myčky a k tomu jí pak ještě večer udělá masáž. Už ale nikdo z nás nevidí, že se sousedka třetí dovolenou snaží zachránit manželství, a že spolužačce ze základky pomáhá manžel s úklidem myčky, protože večer před tím přišel domů pod obraz. Bez těchto obrázku, by nás možná ani nenapadlo, že jsme nespokojení. Měli by jsem se naučit víc si vážit toho co máme, protože to není samozřejmost a to že to máme teď ještě nutně nemusí znamenat, že to budeme mít pořád. A měnit partnera, kvůli malichernostem, je v dnešní době jen rozmar, protože dokonalý partner asi neexistuje. Dřív nebo později, nás něčím začne rozčilovat nebo dělat věci které dřív nedělal. Ale opravdu má cenu hledat nového partnera s vidinou toho, že bude lepší než ten stávající a jít tu cestu zase od začátku. Zase nalézat nové jiné chyby, zase si zvykat na nové? Nejdůležitější asi je, aby nám s dotyčnou osobou bylo dobře v dobrém i ve zlém, aby jsem věděli, že spolu dokážeme žít a že se dokážeme na druhého spolehnout.

Gauč v obýváku

Asi by to chtělo méně si všímat chyb a více se věnovat kladům, který náš drahý má. Protože na světě asi neexistuje bezchybný člověk, je jen na nás jestli shledáme chyby toho druhého nepodstatnými a naučíme s nimi žít, a nebo si uvědomíme, že jsou opravdu pro nás nepřípustné a budeme toho báječného partnera hledat dál, aby jsme měli taky báječný život. Přestaňme být nespokojení a budeme šťastnější. Co když zkusíme, než uděláme to radikální řešení a sbalíme si kufry, vidět trochu jinak. Určitě to nemá být o tom, že bude setrvávat ve vztahu který nás ničí, za každou cenu. Sáhněme si ale na srdce, kdo z nás nezná nikoho ve svém okolí, který se rozhodl odejít za lepším a skončil minimálně stejně. Pojďme být k sobě i k druhým upřímní. Vztah není vždycky jenom krásný a není jenom o tom hezkém. Jde přeci především o to, kdo s vámi v bude v těch těžkých chvílích. Co takhle vypnout internet a zkusit to trochu jinak.