Zvídavost. To slovo je tak milé, zejména je-li ve spojení s chováním malých dětí. Ti z nás, kteří už své malé ratolesti odchovali si jistě vzpomenou na ta batolecí léta, když děťátko zkoumali všechny nástrahy svého okolí, učilo se chápat jejich smysl a tím se samo nevědomky zdokonalovalo ve svém vývoji. Přiřadili jsme sice zvídavost do věku raného, nicméně ona zvídavost je v každém z nás. Ano, v každém. A troufnu si tvrdit, že i v těch, kteří zarytě kroutí hlavou, že v jejich případě to není v žádném případě pravda. Jistěže, že je. V každém z nás pochopitelně ten majáček zvídavosti zabliká při jiných příležitostech, ale je v hlavě každého z nás. Krásný příklad za všechny. Někdo z Vašeho okolí umístí na stůl (doma či v práci) zabalený balíček, na kterém je Vaše jméno. Je snad někdo, kdo by balíček nerozbalil, uklidil do skříně nebo ho dokonce vyhodil mezi odpadky? Každý tu zvídavost vyvolá a do balíčku se podívá.

Ostatně – co je na tom špatného? Člověk tento předpoklad geneticky dán, takže v přiměřené míře je takové zkoumání okolí v pořádku. Člověku, kterému byly tyto genetické předpoklady dány do jeho základu ještě výrazněji než běžným lidem, stávají se vědci. Jejich údělem je zabývat se zjišťováním nových souvislostí, hledání příčin, doplňování chybějících částí řetězce, a tak bychom mohli pokračovat.

Věda je důležitá pro každého z nás. Ne každý z nás ovšem zvládne pracovat na profesionální úrovni, proto musí ta část lidstva, která nebyla tolik obdařena, důvěřovat a podporovat tu (použijme to slovo, ačkoliv nemá jít o vyzdvihování nad jiné) část šikovnější. Ovšem každý z nás se může seznamovat s poznatky vědců, které jsou přeloženy do jazyka běžných lidí. Tyto poznatky jsou důležité pro naši společnost. Ano, ne každý z nás může být vědcem, určitě se ale může stát nositelem důležitých myšlenek, které přenáší do svého okolí a svým způsobem se i vědcem ve svém okolí stává.