Category Láska

Byl horký letní den. Každý si přál, aby už konečně trochu sprchlo, protože vysoké teploty nad třicet stupňů, které sužovaly celý týden, snášeli jen ti nejotrlejší. Dáša si připadala jako před skokem do vody, když měla přejít v lehkých šatech a sandálech přechod pro chodce. Na semaforu se konečně objevil zelený panáček a vlna asi dvaceti lidí z jedné i druhé strany přechodu se dala do pohybu. Když byla asi uprostřed široké silnice, zvedl se náhle nečekaný vítr a Dáše přehodil šaty přes hlavu. V tu chvíli stála opravdu jako v plavkách na skokanském můstku. Čtyřicet párů očí spočinulo na jejích ladných křivkách. Rychle se snažila šaty vrátit zpět, ale marně. Vítr neustával.

Lukáš – mladík, který si bezradného počínání Dáši všiml, přispěchal na pomoc. Pohotově přiskočil, představil se, nabídl jí rámě a vzal si její kabelku s taškou. Jako tonoucí, který se stébla chytá, zavěsila se Dáša na Lukáše. Dál šli, jako by se nic nestalo, jako když k sobě patří. A vzali to tak i kolemjdoucí, kteří se jen chápavě usmívali. Jako by před chvílí žádnou promenádu v plavkách ani skok do vody neviděli. I v dnešní době existují rytíři a džentlmeni. Hlavně ale byli všichni rádi, že vítr snad přinese i toužebně očekávaný déšť.

Lukáš pozval Dášu na zmrzlinový pohár se šlehačkou, aby se z toho dvojnásobného šoku trochu vzpamatovala. Když pak oba zjistili, že si rozumějí a jsou si vzájemně sympatičtí, ujednali si spolu na další den rande. Kousek za městem, na starých zarostlých kolejích, kde už vlaky nejezdí. Je tam ale krásná příroda a ty koleje navozují romantickou atmosféru právě pro takováto zamilovaná setkání. Kdo by to byl řekl, že se dá seznámit na městském přechodu pro chodce. Lukáš s Dášou jsou důkazem toho, že to možné je. Říká se tomu také Láska na první pohled. Kdo by ji nechtěl poznat.

Intuice – určitý pohled, náhled na jisté chování někoho nebo na situaci. Pokud je něčím jako „klid před bouří“, tedy se jedná o jakési zlé tušení. Naopak jestliže je kladná, radostná a plná očekávání, můžeme ji nazvat těšením. Pomáhá nám v životě se správně rozhodovat, a proto bychom ji neměli přehlížet, ale naopak jí věnovat náležitou pozornost.

Člověk vysílá tím, jak se chová a jedná, určité signály do okolí – hovoříme tak o verbální komunikaci (slovní vyjadřování) a neverbální komunikaci (například gesta, pohyby, způsob oblékání). Podle toho se dá poznat, co můžeme od určitého člověka případně očekávat. Úplně jisté to není, a proto se tomu říká intuice. Je to tedy nejistota, ve které nám není nejlépe. Důležité je jí ale úplně nepodléhat, protože ji nemusíme vždy správně chápat. V tomto případě se pak dá udělat více škody než užitku. Pokud se nám ale něco nezdá, měli bychom být na pozoru. Jedná-li se například o nejistotu ve vztahu, je dobré si s partnerem o daném problému promluvit, abychom si situaci více objasnili a intuice nás nevedla špatným směrem. Něco jsme si nenalhávali, podle toho se pak nechovali a naopak tím jistou nepříjemnost, kterou tušíme, nepřivolali.

Petr měl divné tušení, že je jeho přítelkyně Katka poslední dobou nějaká jiná než dříve. Jako by se rozhodovala mezi ním a někým jiným. Chvíli byla veselá, pak zase smutná. Když měli slavit výročí jejich seznámení, oznámila mu, že potkala někoho jiného. Jako by dostal ledovou sprchu, tak se cítil. Zlé tušení se mu potvrdilo. Nějaký čas pak chodil jako tělo bez duše a duše bez těla. I to se bohužel stává. Život je krásný, ale dokáže být i zlý. Asi po čtrnácti dnech ho napadlo dát si na jednu internetovou seznamku inzerát. Odepsalo mu hned několik dívek a jedna se mu na fotografii zalíbila už na první pohled. Začal si s Janou psát a pak se i setkali. Intuice mu tentokrát říkala, že by mohla být tou pravou.

Snad každý druhý pár prošel nějakou takzvanou krizí ať už malou či velkou, střední a kdo tvrdí, že ne, tak dozajista lže! Tedy pokud to není čerstvý vztah, takto lze nazývat pár, který je spolu rok, dva. Avšak i takto čerstvý vztah může projít nějakou menší hádkou, krizí ale většinou je to velice nepravděpodobné. Totiž, toto období si dvojice užívá nejvíce zamilovanosti, jak se říká nosí růžové brýle čili pár by měl prožívat období ráje.

Pojďme se teď zaměřit na páry, které už spolu nějaký ten pátek, spíše tedy roky žijí. Po letech, ačkoliv se dva milují, může vztah zevšednit. Důležité je neházet vinu jen na jednu stranu, vždy jsou za to odpovědní oba účastníci vztahu! Kde se stala chyba? Proč to není tak hezké jako na začátku?

Pamatujete na začátek této lásky? Snídaně do postele, romantické večeře, procházky, dárečky a jiné zážitky? Zkuste si je zase oživit, nebojte i s dětmi se to dá zvládnout! Příchod dětí neznamená, že vztah došel na vrchol, je to jen další začátek! Někteří lidé mají pocit, že s dětmi končí veškerá romantika, ale opak je pravdou, pokud tedy nemáte zrovna miminko, které propláče dny i noci, ale nezoufejte, ono vyroste.

Položte si několik otázek! Kdy jste naposledy své polovičce řekli miluji tě, mám tě rád, chybíš mi, mám o tebe strach a jiná hezká slůvka? Jen tak přišli, pohladili, něžně políbili a obejmuli se? Jestliže jste na některé otázky nedokázali odpovědět, protože už si to prostě nepamatujete je nezvýší čas s tím něco udělat, než bude pozdě. Přichystejte pro svou polovičku překvapení, něco, co jste spolu prožívali při prvním randění.

Rozchod, rozvod je vždy nejsnazším řešením, později byste však mohli velice litovat, proto se snažte, tedy pokud už vám partner není lhostejný. Byla by škoda zahodit několik krásně prožitých let jen kvůli nějakému nedorozumění!

Tak snad v ráji vyjde, co nejdříve slunce.

Když si báječnej chlap, najde báječnou ženu, tak mají báječnej život?

Jak to vlastně funguje. Je to opravdu tak, že každý z nás má někde na světě tu svojí určenou druhou polovičku? A co když se spleteme? Nebo co když jí ne a ne najít? Ať už někoho hledáme, nebo z ničeho nic na někoho narazíme, jak poznat, že on nebo ona je ten pravý nebo pravá? Tohle asi nikdy nezjistíme. Jestli je ten, se kterým právě sdílíme své radosti i starosti, ten nejlepší a nebo je někde na světě, někdo kdo by byl lepši. Asi musíme věřit vlastnímu srdci, jak se říká. Každopádně má vlastně vůbec cenu měnit stávajícího partnera za nového, když po sobě neuklidí nádobí do myčky, nebo je pečený vaření na počítači? Problém dnešní doby, je nejspíš v tom, že díky internetu a sociálním sítím máme vlastně mnohem víc na výběr. Asi proto jsme se svou drahou polovičkou nespokojeni, protože jen otevřeme facebook nebo instagram, vyskočí na nás fotka, jak jela sousedka z vedlejší vesnice letos už po třetí na dovolenou, ale my byli tak maximálně spolu na nákupu.

Nebo že naší spolužačce ze základky manžel pomáhá s úklidem myčky a k tomu jí pak ještě večer udělá masáž. Už ale nikdo z nás nevidí, že se sousedka třetí dovolenou snaží zachránit manželství, a že spolužačce ze základky pomáhá manžel s úklidem myčky, protože večer před tím přišel domů pod obraz. Bez těchto obrázku, by nás možná ani nenapadlo, že jsme nespokojení. Měli by jsem se naučit víc si vážit toho co máme, protože to není samozřejmost a to že to máme teď ještě nutně nemusí znamenat, že to budeme mít pořád. A měnit partnera, kvůli malichernostem, je v dnešní době jen rozmar, protože dokonalý partner asi neexistuje. Dřív nebo později, nás něčím začne rozčilovat nebo dělat věci které dřív nedělal. Ale opravdu má cenu hledat nového partnera s vidinou toho, že bude lepší než ten stávající a jít tu cestu zase od začátku. Zase nalézat nové jiné chyby, zase si zvykat na nové? Nejdůležitější asi je, aby nám s dotyčnou osobou bylo dobře v dobrém i ve zlém, aby jsem věděli, že spolu dokážeme žít a že se dokážeme na druhého spolehnout.

Asi by to chtělo méně si všímat chyb a více se věnovat kladům, který náš drahý má. Protože na světě asi neexistuje bezchybný člověk, je jen na nás jestli shledáme chyby toho druhého nepodstatnými a naučíme s nimi žít, a nebo si uvědomíme, že jsou opravdu pro nás nepřípustné a budeme toho báječného partnera hledat dál, aby jsme měli taky báječný život. Přestaňme být nespokojení a budeme šťastnější. Co když zkusíme, než uděláme to radikální řešení a sbalíme si kufry, vidět trochu jinak. Určitě to nemá být o tom, že bude setrvávat ve vztahu který nás ničí, za každou cenu. Sáhněme si ale na srdce, kdo z nás nezná nikoho ve svém okolí, který se rozhodl odejít za lepším a skončil minimálně stejně. Pojďme být k sobě i k druhým upřímní. Vztah není vždycky jenom krásný a není jenom o tom hezkém. Jde přeci především o to, kdo s vámi v bude v těch těžkých chvílích. Co takhle vypnout internet a zkusit to trochu jinak.