Feminismus není sprosté slovo

„Když se podívám na člověka, vidím člověka – ne hodnost, ne titul, ne třídu.“ – Criss Jami

Žijeme v moderním světě, ale i nadále je pro mnohé lidi slovo „feminismus“ téměř považováno za sprosté slovo. Jako kdyby se zapomnělo, proč tu vlastně feminismus je, a kdy se objevil. 
Ve Francii roku 1789 byla poprvé vyslovena prosba o to, aby ženy měly volební právo. Ta byla ale smetena ze stolu. Pořád se mělo za to, že ženy patří za plotnu. Roku 1900 vzniklo hnutí sufražetek – radikálních bojovnic za volební právo a ženská práva vůbec. Přesto se první sufražetky objevily už v roce 1848 v USA, kde vyvíjely tlak na parlament, aby ženy získaly svá práva. 
V ulicích tyto ženy blokovaly dopravu a působily výtržnosti, aby byly vyslyšeny. Ty, které byly ve vazbě, záměrně podstupovaly hladovku. A to vše pro to, aby tyto ženy dokázaly, že jsou rovnoprávné s muži. 

Feminismus není sprosté slovo

Tyto ženy chtěly ta samá práva. A proto je někdo feminismus chybně stavěn do pozice matriarchátu. Sufražetkám / feministkám nikdy nešlo o nadvládu nad muži. Naopak. Tyto ženy chtěly mít rovnocenná práva. Chtěly mít ty samé možnosti jako mají muži. Poukazovaly na to, že i ony jsou lidské bytosti, stejně jako muži. 
Známými sufražetkami je například Mary Wollstonecraftová, Anna Wheelerová, Anna Taylor Allenová. Ale i známá madame Curie byla feministkou. 
Krásnou projekcí Británie v letech minulých, období sufražetek, je i film Sufražetka z roku 2015. 
Ale feminismus se netýká jen žen. Je to i mužská záležitost. Dokonce i náš prezident Tomáš Garrigue Masaryk je známým feministou. 

„Žena mužovi je úplně rovná, jen rozdíl fyzický budiž uznáván: ona je slabší.“ – Tomáš Garrigue Masaryk
Ženy v moderně vyspělých zemích mají dnes už sice volební právo, ale o úplně genderové rovnoprávnosti se ještě mluvit nedá. I v těchto zemích se lze setkat s platovými rozdíly, kdy muži mají v mnohých případech vyšší plat než žena, která zastává tu samou pozici. 

Genderová rovnoprávnost

Netřeba opomíjet i země, kde ženy nemají vůbec žádná práva. Jsou nuceny pojmout za manžela muže, kterého nikdy předtím neviděly nebo jsou nuceny nosit hijáby. 
I v moderním světě jsou muži zesměšňováni, když projeví nějaký hlubší cit. 
,,Buď chlap!“ nebo ,,Nebreč, chlapi nebrečí.“ Muži slýchají už od útlého věku. Proč by ale muži nemohli projevit svoje pocity? Proč by kvůli nim měli být zesměšňováni? 
A i o tom je feminismus. O boji za rovnoprávnost. 

3/5 - (2 votes)